Skotsko 2025

Ve středu večer, dne 14. 5., jsme se sešli se skupinou natěšených dětí (a ještě více natěšených rodičů) a za velkého fandění vyprovázejících členů rodin jsme vyrazili směr Německo. Noc v autobusu byla dlouhá, a to nejen pro samotnou délku cesty, ale i proto, že byl právě termín zveřejnění výsledků přijetí našich deváťáků k dalšímu studiu. No, moc se nespalo a naštěstí se velkou většinou jásalo.
2. den vjíždíme do Amsterdamu a po společné plavbě po kanálu prosklenou lodí vypouštíme hordu hladových vlků (na řízky rychle zapomněli). ÚKOL ZNÍ JASNĚ: VŠICHNI SE MUSÍ VE ZDRAVÍ VRÁTIT!!! První zkouška ohněm, tedy zkouška toho, jak děti poslouchají naše příkazy. Zaplať pánbůh se všichni vrátili najezení a s prvními dárečky pro rodiče.
Míříme k lodi. Asi nikdo z nás netušil, jaký lodní obr nás má převézt na Skotské pobřeží. 11 pater plovoucích po Severním moři s názvem King Seaways. Vstup na loď připomínal letiště, a to včetně kontrol. Takže takové „lodniště“. Ubytování v kajutách vypadalo jako ubytování ve skříni - žádná okna, málo místa, ale WC, umyvadlo a sprcha v kajutě. Takže miniaturní Hilton. Hlavně spaní v posteli! Brzy jsme zjistili, že se všichni na lodi pohybujeme jako horda opilých námořníků. Všichni doleva a hned zase všichni doprava. Krásný západ slunce, ale zima a vítr. I postele se s námi kývaly, takže se nám do skupiny vpašovala i obávaná mořská nemoc.
3. den. Konečně Skotsko! Newcastle. Neskutečné slunečné počasí, které nás má provázet celý náš pobyt. Nádherný Edinburgh, místo zrození Harryho Pottera od spisovatelky J.K. Rowlingové. Při návštěvě hradu si připadáme, jako by se svět vrátil o stovky let zpátky. Slyšíme prvního dudáka v ulicích. Hrad Edinburgh pamatuje začátky 16. století. Nádherné jsou skotské korunovační klenoty, které byly naposledy použity při korunovaci Karla II. v roce 1615. I zde nás čekal rozchod. Ke smůle všech natěšených strávníků fast foodu je Mekáč uzavřen. Ještě cesta na Calton Hill s vyhlídkou na celé město a hajdy do autobusu. Míříme do Glasgow do hotelu. V autobusu zažíváme 1. tematický večer a to literární. A pak už první klidná noc v nehoupající se posteli.
4. den ráno jsou pro nás připraveny švédské stoly a fajn snídaně v hotelu. Poté odjíždíme směr skotská vrchovina. Je další den zájezdu a nás čeká jedno z nejhezčích míst našeho putování. První zastávkou jsou vřesoviště Rannoch Moor, kde se vyrábí jedinečné šperky z vřesu. Děti se opět vrhají do nákupů dárečků, teď obzvlášť pro maminky. Pokračujeme v cestě a už například víme, že jezero se ve skotské angličtině řekne LOCH. Takže je jasné, proč se jezera před námi nazývají Loch Lomond a Loch Ness. Zpestřením cesty je sborové hledání Lochnessky. Vyhlížíme ji marně. I když ta zvláštní rýha na jezeře, co se táhla celou dobu vedle silnice? No, kdo ví! Přichází 1. testovací otázka pro děti: „Jíte ryby?“ Odpověď zní: „Nééé“. Další otázka: „Kdo nejí kapra?“ Odpověď: „Všichniii“ (teda skoro). Stojí nás to trochu přesvědčování o chutnosti treskovitých ryb a o odvaze zkoušet nové věci. Měli jsme před sebou nejchutnější fish and chips na ostrovech, a to v Port Augustus. Kromě asi 3 tvrdohlavých, kteří se nenechali přesvědčit, byl autobus plný mlaskajících pasažérů, kteří tvrdili, že nikdy tak dobrou rybu nejedli. V autobusu pak posloucháme vyprávění našeho nikdy neodpočívajícího průvodce pana Klika o cestě Skotů neúnavně bojujících proti Angličanům a historku o památné bitvě v Glen Cow. Následují ruiny hradu Urquhart. Neuvěřitelná krása! Sluníčko nás neopouští, zato pár žáků nás lehce opustilo na delší dobu, než bylo domluveno. Kdo neposlouchá a baví se, ten nemůže tušit, kde a v kolik se máme sejít. Dozor, který byl ale stále ve střehu, měl malé neposluchy stále pod dohledem a jediná přístupová cesta k autobusu byla jimi obklíčena. Po 15 minutách zdržení, jsou všechny ovečky zpět v autobusu a s náležitou přednáškou o nutnosti nás vždy vnímat, pokračujeme dál. Po cestě probíhá první večer plný zpěvu. Zjišťujeme, že deváťačky jsou rozené pěvkyně se smyslem pro humor a s odvahou odzpívat všechny skotské písně jako např. Loch Lomond, Glen Cow Massacre od Nazareth nebo třeba Flower of Scotland. Díky své aktivitě a odvaze získávají možnost zadat si 8 písní dle vlastního výběru a autobus se zpěvem otřásá na kolech až do Glasgow. Přichází zasloužená pochvala od řidičů i od průvodce, že takhle fajn skupinu už dlouho neměli. Čeká nás už jen cesta do hotelu, sprcha a spánek.
5. den jedeme na prohlídku univerzitního (a velmi větrného) městečka St. Andrews, které je zároveň mekkou golfu na pobřeží Severního moře. Následuje další vrchol naší cesty, pohádkový zámek jako od Disneyho, Glamis Castle. Všichni si mohli prohlédnout místa, kde vyrůstala královna matka. Viděli jsme i její dětskou postýlku. Zaujal nás také medvěd (již vycpaný), který jim byl domácím mazlíčkem a který královskou rodinu prý velmi miloval. Bohužel však přišel o život nešťastnou náhodou. Když utekl a šel sám na procházku zámeckým parkem, narazil na stádo hairy cows (místní druh skotu) a jedna kráva ho probodla svým rohem. Tento zámek je i sídlem některých duchů, jako například Grey Lady, která si často chodí sednout mezi návštěvníky a poslouchá nebo lze za zdí zámku slyšet karbaníky, jak hrají karty s ďáblem, jelikož se provinili hraním karbanu ve zbožný den, v neděli. Odpoledne nás čeká další zlatý hřeb výpravy – Stirling Castle. Tento hrad měl výjimečnou pozici v historii Skotska. Byl sídlem Stuartovců. Dozvídáme se zde o příběhu tzv. Braveheart – o Williemu Wallaceovi a jeho boji proti anglické nadvládě. Zde, u Stirling Bridge, v roce 1297 porazil anglickou armádu, která byla v přesile. Bohužel zemřel krutou smrtí kvůli zradě přítele. Je považován za strážce Skotska. Jeho příběh připomíná film Braveheart s Melem Gibsonem). V autobusu se koná druhý večer plný zpěvu. Předek statečně zpívá, zadek vytrvale zlobí.
6. den pakujeme a naposledy snídáme v hotelu. Noc měla být veselá, takže dozor zesílen. Ráno je tudíž krušné a ospalé. Opět přichází malé zdržení kvůli opozdilcům, kteří si stále nedokáží rozvrhnout čas tak, aby nezdržovali čekajících padesát lidí. Zkrátka jako každá cesta má i ta naše své klady i zápory. Nejdříve míříme do Rosslynské kaple, která se vtiskla do myslí lidí díky filmu Šifra mistra Leonarda. Posledním místem, které navštívíme, jsou trosky kláštera Melrose Abbey, kde je pochováno srdce Roberta the Bruce, skotského krále, který byl po Wallaceovi další významnou postavou, jenž bojoval za nezávislost Skotska.
Končíme nocí na lodi Princess Seaways mířící zpět do Amsterdamu. Na cestě nás stále doprovází neskutečně krásné slunné počasí s nezapomenutelným západem slunce nad Severním mořem. Na poslední chvíli na lodi vznikají i nová přátelství mezi našimi dětmi a druhou českou skupinou studentů. Noc byla tentokrát za odměnu. Žádné houpání a ani mořská nemoc. Pro zpestření jsme při výstupu z lodi zažili i výcvik služebního psa, který se učil odhalovat drogy. Jedna z našich žaček zažila, jaké to je být figurantkou se zapůjčenou drogou. Pes ji úspěšně označil, policista ho pochválil a žačku nám zase v pořádku vrátil. Uf!
7. dnem končí naše cesta. V autobusu jsme si stihli promítnout filmy související se Skotskem, např. Šifra mistra Leonarda, Brave Heart či film o Beatrix Potter, tvůrkyní známých kreslených pohádek ze světa zvířat. Až na výjimky si všichni po příjezdu ke škole uklízí svoje místo v autobusu a s půlnocí odjíždí domů plni zážitků a zkušeností nejen z cesty, ale také z volnosti a důvěry, kterou jsme jim mohli v rámci možností poskytnout.
Děkujeme všem, kteří se cesty zúčastnili, byli svědomití, dodržovali pravidla a naše doporučení, byli milí a zkrátka se chovali tak, že jsme na ně mohli být pyšní! Odjížděli jsme s bandou dětí a vraceli jsme se se zodpovědnějšími, dálkami a cestou zocelenými parťáky.
Tak zase příště!
Vaše učitelky: Ivana Bešťáková (ředitelka), Dita Brabcová a Jana Topinková
Řidiči: Dušan a DJ John
A v neposlední řadě náš neúnavný průvodce, navigátor, DJ, vypravěč a promítač filmů v jednom – pan Petr Klik.

Video ze Skotska 2025: https://www.youtube.com/watch?v=q0HAvHCf_Uo